Návrhy

Základní údaje: Napsal Bohumil_Federmann; Nadřazená kategorie: Výrobní postupy; Kategorie: Návrhy; Zveřejněno: 7. červen 2012; Vytvořeno: 7. červen 2012; Zobrazení: 12435

Úvod

V článku Měření zesilovače HQQF-55-506W_ULN, vysoké frekvence byly nastíněny možnosti zesilovačů HQQF, které disponují možností nastavit šířku pásma až ke 2 či 5MHz. V článku Jak měřit Hi-Fi zesilovače a jejich pracovní oblast bylo naopak poukázáno, že není vždy účelné se honit za rychlostí přeběhu či šířkou pásma, naopak Vliv rezervy zisku na zkreslení se nedá nikterak obejít.

Tento článek bude věnován nejenom nastavení zesilovače HQQF-55-506W_ULN, ale také srovnání dosažených hodnot s hodnotami nasimulovanými v počítačovém programu typu SPICE. Je měřeno bez sond na odporové zátěži 3R9, při nastaveném klidovém proudu 20mA/tranzistor.

Šířka pásma

Neboť jde o zesilovač HQQF-55-506W_ULN s OZ LT1028, byla celkovou ZV nastavena šířka pásma na cca 350kHz. Přenosová charakteristika byla měřena od 2Hz až po 1MHZ, pro lepší rozlišení je zobrazeno pouze pásmo od 10kHz do 1MHz, neboť pro pásmo pod 10kHz je její průběh naprosto rovný, naopak pásmo nad 1MHz se stává nezajímavé.

Naměřená přenosová charakteristika

Nasimulovaná přenosová charakteristika

Nasimulovaná přenosová charakteristika byla vytvořena se stejnými prvky, jako byly použity v reálném zapojení. Vlivem nepatrné odlišnosti modelů aktivních prvků od prvků reálných, je přenosová charakteristika rovněž nepatrně odlišná. Nasimulovaná šířka pásma pro pokles -3dB je cca 320kHz a reálná šířka pásma je 350kHz.

Simulovaná přenosová charakteristika protíná přenos +6dB při 800kHz, kdežto v reálném zapojení přenosová charakteristika protíná přenos +6dB při 900kHz. Lze říci, že rozdíly jsou nepatrné a jsou zapříčiněny převážně menšími vnitřními kapacitami reálných polovodičových prvků.

Obdélník 100kHz

Vlastnosti zesilovače jsou dostatečně patrné z přenosové charakteristiky a lze od nich odvodit i tvar obdélníkového průběhu,přesto je vhodné vědět jak si zesilovač poradí s tímto obdélníkovým průběhem. Pro měření byl použit mnou preferovaný kmitočet 100kHz.

Naměřené průběhy

Jak je z naměřených průběhů patrné, tvar obdélníku je na amplitudě téměř nezávislý, s rostoucí amplitudou roste i rychlost přeběhu, která je více než dostatečná. Podstatný rozdíl zesilovačů HQQF-55-506 od všech ostatních zesilovačů, jako jsou například PA300SSE od BVaudio či DPA110 od Pavla Dudka a jiných je vtom, že konkurenční zesilovače řadí jednotlivé po sobě jdoucí stupně v nejlepším případě s f_T tranzistorů: vstup 350MHz - VAS 150MHz - budiče 100MHz a konce 40MHz, tedy sestupně, navíc lokálními ZV omezeny jednotlivé stupně na pouhý zlomek f_T použitých polovodičů. Šířka pásma celého zesilovače je pak daná šířkou pásma některého ze stupňů a U_dif vstupní diferenciální dvojice je pak velmi velké.

U zesilovačů Topologie Federmann je většinou snaha o řazení spíše vzestupně, tedy: f_T vstupu 5÷75MHz, VAS sloučen s budičem a 200MHz, koncové tranzistory zřejmě cca 100MHz. Z tohoto řazení je zřejmé, že rozhodující podíl na rychlosti přeběhu má vstupní diferenciální dvojice a dále již nedochází k zahlcení žádného stupně. Celý zesilovač je svázán velmi silnou celkovou ZV, která zesilovači běžně zúží šířku pásma více jak 10x. Zpětnovazební RC člen udává veškeré vlastnosti a U_dif vstupní diferenciální dvojice je tak velmi malé.

Na posledních dvou snímcích jsou detaily náběžné a sestupné hrany, které jsou tvarově dost podobné a nelze jim nic vytknout.

Nasimulované průběhy

U simulovaných průběhu vidíme opět značnou podobnost s naměřenými průběhy a opět jsou simulace nepatrně pomalejší jak reálný zesilovač.

Závěr

Závěrem lze jen konstatovat a potvrdit, že není podstatného rozdílu mezi simulacemi a reálným zesilovačem. Je však nutné připomenout, že simulace nelze dělat bez dokonalé znalosti prvků a obvodů, simulace za konstruktéra samy nic neudělají, ale pomohou mu práci mnohonásobně urychlit. Tímto se opět jen potvrdilo, že v dnešní době je bez simulací nemožnost realizovat návrh slušného zesilovače, neumět používat a využít mnohé návrhové programy dnes znamená naprostou technickou negramotnost.

Další měření:

Měření zesilovače HQQF-55-506W_ULN, vysoké frekvence

Měření zesilovače HQQF-55-506W-5-1, malé impedance

Měření zesilovače HQQF-55-506W-5-1, výkony a frekvenční rozsahy

Měření zesilovače HQQF-55-506W-5-1, poměr signál šum a výstupní odpor

Měření zesilovače HQQF-55-506W-5-1

Diskuse

Základní údaje: Napsal Bohumil_Federmann; Nadřazená kategorie: Výrobní postupy; Kategorie: Návrhy; Zveřejněno: 8. leden 2012; Vytvořeno: 8. leden 2012; Zobrazení: 11353

Úvod

Další ze série článků "Nebuďte negramotní", který ukazuje další z explozí geniálních nápadů na Slovanetu. Samozřejmě je rozebíráno zapojení HQQF, jehož funkce není nikomu známá, tak je chytrých více než dost a geniální rada stíhá radu ještě geniálnější.

Historie článků Nebuďte negramotní

HQQF-55-506-1-1

Ano čtete správně HQQF-55-506-1-1, jde o jedno párovou verzi HQQF-55-506 postavenou na plošném spoji HQQF-55-506-5-1, tedy nejsou osazeny všechny tranzistory.

Autor perys použil napájecí napětí ±40V a zátěž 8Ω a práve tato verze stála za dalším kolem explozí geniálních nápadů na Slovanetu.

"Mistr" Matoušek píše, že "Nikoliv, statistika servisu jednoznačně ukazuje, že pochybně dimenzované věci hoří často a rády a berou s sebou na onen svět další věci." a přitom vůbec nechápe že pochybně dimenzovanou věcí není Federmannovo HQQF, ale naopak například Dudkovo DPA330, které je dáváno za vzor!

Proudové omezení

Jak jsme si napsali v předchozím článku Nebuďte negramotní poosmé, aneb Ještě větší blb než jsme si mysleli, majitelé DPA330 třeste se!!! proudové omezení u Federmannova HQQF je na rozdíl od Dudkova DPA330 naprosto perfektní a nemá chybu, možná mu bude brzy věnován samostatný článek.

Naopak Dudkovo DPA330 pracuje daleko za hranicí povolených hodnot a jeho majitelé mají štěstí, že ještě stále pracuje. Podobnou situaci však již známe u pojistky Pavlem Dudkem realizované diakem a triakem u DPA110, která byla pouze marketingovým trikem.

Dimenzování HQQF-55-506-1-1

Podívejme se jak je na tom s výkonovým dimenzováním perysovo HQQF-55-506-1-1, při napájecím napětí ±40v a zátěži 8Ω.

Podíváme-li se do dalších charakteristik, pak zjistíme že 80W HQQF-55-506-1-1, je oproti 170W DPA330 dimenzováno rovněž mnohem lépe, na koncových tranzistorech zůstává mnohem menší úbytek napětí.

Proudové omezení je naprosto stejné jak v 5 párové verzi a zůstává na cca 5A, jen maximální pracovní proud se nám zvýšil na 4,5A, stále je posazen v 20 a 12A charakteristikách dostatečně nízko.

Hranice povolené výkonové ztráty výkonových tranzistorů 150W je v grafu vyznačena žlutě, pro jalovou složku se ztrátový výkon může rovněž zvýšit až o 50%, čímž by byly tranzistory zatěžovány ne do 50W, ale až do 75W, což je ve srovnání s povelenou ztrátou 150W, stále pouhých 50% a to při výstupních výkonech přes 80W.

Závěr

1 párová HQQF-55-506-1-1

Podíváme-li se do článku Topologie Federmann, část XIII pak zjistíme, že použitím pouze jednoho páru výkonových tranzistorů, se zátěž budiče 5 x zmenšila a tudíž se 5 x zvětšilo jeho zesílení, ale zesílení koncových tranzistoru se 5 x zmenšilo, proto byl ponechán proud budičem, což zdánlivě zajistí 5 x rychlejší nabíjení a vybíjení kapacit zátěže budiče.

Přeloženo do srozumitelné řeči, zesilovač nebude výrazně rychlejší, neboť souhrnná strmost tranzistorů je 5 x menší a nula od nuly pošla, pro použitý výkon je zesilovač stále dostatečně předimenzován. Jak bylo v minulosti avizováno, budou krom 5 párové verze i verze 1, 3 a 10 párové.

Slovanet

Další kolo explozí geniálních nápadů na Slovanetu však nemá cenu vůbec komentovat, těžko někomu cokoliv složitějšího v elektrotechnice vysvětlovat, když doposud nezvládl ani malou násobilku, bez které je cokoliv v elektrotechnice naprosto nemožné.

Že neumí počítat mladí či nezkušení, že neumí počítat lidé mimo obor se dá pochopit, neboť vzorem by jim mohli jít ti zkušenější, ale co je nejzarážející, že počítat neumí ani na Slovanetu uznávané osobnosti, které by tato činnost měla živit.

Diskuse

Základní údaje: Napsal Bohumil_Federmann; Nadřazená kategorie: Výrobní postupy; Kategorie: Návrhy; Zveřejněno: 5. leden 2012; Vytvořeno: 5. leden 2012; Zobrazení: 23495

Úvod

Historie článků Nebuďte negramotní

1. Nebuďte negramotní, aneb SPICE Compatibile programy

2. Nebuďte negramotní podruhé, aneb neznalosti "Mistrů" při výpočtech

3. Nebuďte negramotní potřetí, aneb výkonová ztráta

4. Nebuďte negramotní počtvrté, aneb výkony a výkonová ztráta

5. Nebuďte negramotní popáté, aneb 83 let nepochopená celková zpětná vazba

6. Nebuďte negramotní pošesté, aneb exploze neznalosti a xenofobie na hifi_slovanetu

7. Nebuďte negramotní posedmé, aneb proč v hudbě mizí detaily či systematické zabíjení Hi-Fi zvuku

Rychlost přeběhu

Nejdříve se strefovali do rychlosti přeběhu, ale zde se ukázalo, že je to značně rychlejší než běžná konkurence a není velký prostor pro strašení, později se debata přesunula směrem k tolikrát diskutovanému proudovému omezení a výkonovému dimenzování.

Proudové omezení

Stačil nenápadný příspěvek, že ochrana zenerovymi diodami je nefunkční a komunita se rázem sjednotí a začíná peryse organizovaně štvát.

DPA330

Podívejme se, jak to dělá u "jediné možné" nadproudové ochrany Pavel Dudek u DPA330. V řídících elektrodách jsou proti sobě zapojeny dvě zenerovy diody KZ260/10, která zaručí, že napětí do 10V nebude nikterak omezeno a proudové omezení je nastaveno napětím U_GE větším jak 10V.

Podíváme-li se do charakteristik, Pavlem Dudkem použitých 7A tranzistorů, pak 2SJ49 při U_GE>10V bude mít proud větší jak 10A a zjevně bude daleko za hranicí svých možností!

Podíváme-li se do dalších charakteristik, pak zjistíme že 170Wattové DPA330 potřebuje k tomuto výkonu na čistě odporové zátěži proud až 4,6A, při omezení nastaveném přes 10A, ale při napájení až ±60V, jsou dovolené proudy tranzistorem 2SJ49, pro 60V pouze cca 1,8A a pro 120V jenom 0,8A.

Z doloženého vyplývá, že ochrana není nikterak funkční, ale je rovněž patrné, že dva páry 100W výkonových tranzistorů se budou při běžném provozu pohybovat daleko v zakázané oblasti, že budou přetěžovány jak proudově tak značně i výkonově a o funkci nějakého proudového omezení raději ani neuvažovat!

Hranice povolené výkonové ztráty výkonových tranzistorů 100W je v grafu vyznačena žlutě, pro jalovou složku se ztrátový výkon může zvýšit až o 50%, čímž by byly tranzistory přetěžovány až na 1,6 násobek!

HQQF-55-506-5-1

Podívejme se jak to dělá Bohumil Federmann u svého HQQF-55-506-5-1. Napájecí napětí je podobné jak o Dudkova DPA300, typicky ±60V, ale tranzistory se otevírají mnohem více a výkon je nad 400W.

Nejhorší oblast je při polovičním výstupním napětí, tedy při cca 30V/4Ω, kdy teče proud do zátěže 7,5A, tedy výkon 30V*7,5A=225W, Dudkova DPA se o tento proud dělí dva 100W tranzistory, které snesou celkem 200W, kdežto u Federmannova HQQF-55-506-5-1 se o tento výkon dělí 5 150W tranzistorů se souhrnným výkonem 750W!

Podíváme-li se do charakteristik, Bohumilem Federmannem použitých 20(12A)A tranzistorů, pak IRFP240(IRFP9240) při U_GE pod 4,6V bude mít proud cca 3A, což je na zlomku jeho maxima a zároveň postačující pro dodání plného výkonu.

Podíváme-li se na zapojení Federmannova HQQF-55-506-5-1, pak zjistíme, že ochranná zenerova dioda má napětí ne 4,6V ale 5,6V, tedy napětí o celý 1V větší ale to jenom proto, že k napětí U_GE se přičítá napětí na emitorovém odporu 333mΩ*3A=1V!

Připočteme-li teplotní závislost U_GE, pak zjistíme, že po zahřátí se může zvětšit omezení proudu až o 1A. Přesné nastavení proudového omezení lze provést u každého kusu samostatně, vždy je však těsně nad maximálním výstupním proudem, při počátku limitace.

Podíváme-li se do dalších charakteristik, pak zjistíme že 400W HQQF-55-506-5-1, je oproti 170W DPA330 dimenzováno mnohem lépe, na koncových tranzistorech zůstává mnohem menší úbytek napětí a tím při stejném napájecím napětí může dosáhnout minimálně dvojnásobného výkonu. Proudové omezení 4÷5A, stejně jak maximální pracovní proud 3A je posazen v 20 a 12A charakteristikách dostatečně nízko.

Hranice povolené výkonové ztráty výkonových tranzistorů 150W je v grafu vyznačena žlutě, pro jalovou složku se ztrátový výkon může rovněž zvýšit až o 50%, čímž by byly tranzistory zatěžovány ne do 45W, ale až do 67W, což je ve srovnání s povelenou ztrátou 150W, pouhých 45% a to při výstupních výkonech přes 400W.

Závěr

Co říci závěrem snad jenom to, že doslova fanatické propagování zesilovačů DPA na úkor jiných, často bez jakýchkoliv odborných znalostí, ne tak znalostí jiných topologii, je až úsměvné, ale i to je dnešní obraz ČS rádoby Hi-Fi komunity.

5 párů 150W tranzistorů IRFP240/IRFP9240, tedy celkem 1500W, je na tom výkonově mnohem lépe jak pouhé 2 páry 100W tranzistorů 2SK134/2SJ49, tedy celkem 400W, obzvláště pokud Federmannův HQQF-55-506-5-1 napájíme stejným napětím ±60V jak Dudkovo DPA330.

Zapojení Pavla Dudka je fatálně poddimenzováno, když jsou výkonové tranzistory provozovány daleko za hranicí povolených parametrů, naopak Federmannovo zapojení je obrovsky předimenzováno, když výkonové zatížení nedosahuje ani 50% povolených hodnot, ale rádoby Hi-Fi_komunita na slovanetu se chová jako stádo vedené slepým vůdcem, když tyto fatální rozdíly nevidí.

Pokračování

Diskuse

Základní údaje: Napsal Bohumil_Federmann; Nadřazená kategorie: Výrobní postupy; Kategorie: Návrhy; Zveřejněno: 27. červenec 2011; Vytvořeno: 27. červenec 2011; Zobrazení: 9853

Úvod

Další ze série článků "Nebuďte negramotní" ve kterém se podíváme na systematické zabíjení Hi-Fi zvuku. Mnohé jsem na toto téma již napsal, ale fatální neznalosti stále přetrvávají.

Často se můžeme setkat s hodnocením, že velmi drahý zesilovač bal poslechově přehrán zesilovačem o třídu levnějším, proto konstruktéři stále řeší, jak tu či onu část vyřešit lépe, ale ne vždy zvukově, často spíš ekonomicky či jen marketingově.

Historie článků Nebuďte negramotní:

Co dělá zvuk zvukem

Zesilovače QQF či HQQF patří do těch zvukově lépe hodnocených, tento fakt je často pronásledován mnoha, vesměs jen účelovými výtkami od "Mistrů" konstruktérů.

Malým počtem stupňů a dostatečnou rezervou zisku v celém pásmu zaručená minimální degradace zvuku. Minimální dynamická saturace a minimální výpadky hudebních detailu, to je to čím se Topologie Federmann liší od topologii ostatních.

Malý počet stupňů

Není stupeň jako stupeň, jde o to, zda ten konkrétní stupeň někdo přizemní časovou konstantou v oblasti desítek kHz a pak se každý stupeň počítá, či je časová konstanta až v oblasti stovek MHz a pak se takový stupeň podílí na výsledku v oblasti stovek kHz jen nevýznamnou měrou a moc se počítat nemusí.

Není totiž stupeň jako stupeň. Právě proto by měla být snaha, aby každý stupeň měl časovou konstantu frekvenčně co nejvýše, následně se celá topologie svázala celkovou ZV, která zajistí, že žádný stupeň se nebude významněji na přenosových vlastnostech podílet.

Rozhodující podíl musí mít jen celková ZV, která zajisti, jak přenosovou charakteristiku, tak fázovou charakteristiku, včetně minimálního zkreslení, neboť při dostatku rezervy zisku v přenášeném pásmu je vlastní zkreslení potlačeno právě velikostí rezervy zisku, viz Nebuďte negramotní popáté, aneb 83 let nepochopená celková zpětná vazba.

Pokles zesílení a nárůst zkreslení

Pokles zesílení automaticky generuje nárůst zkreslení, právě proto lokální kapacitní ZV, které mají za úkol linearizaci charakteristiky, se v konečném důsledku podílí na vlastnostech zesilovače spíše negativně.

Stupeň se jeví jako lineárnější, ale pokles zesílení je tak významný, že po zavedení celkové ZV je výsledek horší, jak u stupně bez provedené lokální kapacitní ZV. Více v článku Dynamická saturace, příčina Tranzistorového zvuku! a Topologie Federmann, část III.

Zesílení zesilovače a řešení limitace

Mnohokráte jsem napsal, že limitace nepatří do Hi-Fi zvuku a dokonce ani do horších poslechových kategorii, přesto se o jejím řešení musím zmínit.

Zesílení zesilovače je většinou pevně nastaveno a můžeme jej po čas periody hravě vypočítat, jako podíl derivací výstupního a vstupního signálu, samozřejmě musíme ošetřit maxima a minima včetně případného fázového posuvu.

Zesilovač by měl mít takto změřené či vypočtené zesílení co nejkonstantnější, na vysokých frekvencích nám bude vinou nedostatečné rezervy zisku nepatrně klesat, jsou však topologie, které se snaží řešit limitaci za pomocí poklesu zesílení.

Jako nápad to není špatné, měřením ukázané elegantní průběhy a marketingové masáže vysvětlující takové průběhy, jako měkkou limitaci a snahu se přiblížit elektronkovému zvuku.

Mizení a výpadky slabých signálu

Pokud nám nedostatečná rezerva zisku a pokles zesílení zanášel větší míru zkreslení, hlavně nástrojů hrajících na vyšších frekvencích, pak taková měkká limitace nezná frekvenční omezení a slabé signály, které jsou přítomny současně s velkými amplitudami nám začnou mizet zcela automaticky.

Ptáte se proč? Dejme tomu, že zesílení je nastaveno na 10x a to až do úrovně 80%, pak zesilovač automaticky přepne na zesílení 1x, tím se elegantně vyřešila celá oblast limitace a co na to signál? Pokud slabý nástroj zahraje sám, pak je zesílen 10x, ale pokud zahraje společně s například bubnem či basou, jejichž amplituda je výrazně vetší, má hold smůlu.

Takový basově znějící signál vybudí zesilovač na amplitudu 90%, kde je slabý nástroj zesílen stejně, jak vrchol basového zdroje, tedy jen 1x, ale v konečném důsledku to posluchač může vyhodnotit, jako výrazněji znějící basové signály a nic víc a nic míň, neboť ani nemusí tušit, že tam doslova zmizely některé další signály a zvuky.

Závěr

Při velké změně amplitudy se projeví dynamická saturace a na vrcholu amplitudy zase na potlačení slabého signálu zapracuje řízená velikost zesílení. Žádný z těchto jevů není moc dobře měřitelný, ale poslechově je dobře zjistitelný, je v tom jenom jeden háček, že musíme srovnávat s živou hudbou, nebo zesilovačem, který takovými defekty netrpí.

Takové výpadky jsou špatně měřitelné, navíc jsou závislé na hlasitosti, ale i od zdroje signálu, proto může být i akustický vjem pokaždé zcela jiný.

Psáno pod čarou

Najdou se i takoví, kteří se se svými skalními příznivci domnívají, že právě měkká limitace je obrazem chování zesilovače, navíc v oblastech kde se zesilovač po čas svého provozu nemá co vyskytovat.

Mimo to se plete Bi-polární a Uni-polární tranzistor a jejich podstata. Jak jsem Bi-polární tranzistor popsal v článcích Topologie Federmann, část I. a Topologie Federmann, část II., lze pro Bi-polární tranzistor nakreslit jednoduché náhradní schéma, na kterém je patrná jeho vstupní R-C konstanta.

Náhradní schéma Uni-polárního tranzistoru by se dalo odvodit od náhradního schématu Bi-polárního tranzistoru, vypadla by dioda B-E a prostorový odpor báze R_BD. Defakto by vypadla vstupní R-C konstanta a zůstala by pouze vstupní kapacita.

Hlavní rozdílnost obou tranzistorů je v tom, že Uni-polární tranzistor můžeme zavírat a otvírat téměř tak rychle, jak rychle dokážeme nabít kapacitu gate, proud tranzistorem je pak přímoúměrný napětí U_GE, kdežto Bi-polární tranzistor uchovává prostorový náboj v kapacitě báze, tak dlouho dokud není proudem báze vybita.

Příčný proud

Příčný proud je zapříčiněn právě vlastnostmi Bi-polárních tranzistorů, kdy v dvojčinném zapojení, jeden z tranzistorů již není buzen, ale prostorový náboj báze stále existuje a udržuje proud P-N přechodem báze a tím i proud kolektorem a druhý tranzistor již buzen je a dodává proud do zátěže, mimo to musí vykrýt i ještě trvající proud prvním tranzistorem.

Přesně tomuto se říká příčný proud, vzniká vždy při přechodu signálu nulou, v okamžiku po pomyslném předání si zátěže jednotlivými tranzistory.

Příčný proud nemůže nikdy nastat v oblasti vrcholu amplitudy, neboť ta je dostatečně vzdálena od průchodu nulou a první tranzistor již musí být dávno zavřen.

Pohled na příčný proud, je pěkně vidět, jak teče napříč kolektory tranzistorů, ale do zátěže je vše v pořádku.

Příčný proud rovněž nemůže nikdy nastat u spojení Uni-polárních tranzistorů, neboť náboj gate lze jednoduše odvést do druhého gate, ledaže by se konstruktér dopustil naprosto fatálních chyb velkým připojovacím odporem gate a přidáním dalších kapacit do gate a vytvořil tak pro funkci Uni-polárního tranzistoru významný R-C článek.

Další lekce?

Ano jsme svědky pokusu o další rádoby lekci, ale jen u pokusu, neboť jak jsem napsal, příčný proud je spíše záležitostí Bi-polárních a ne Uni-polárních tranzistorů a již vůbec ne v limitaci zesilovače. Naopak snaha o měkkou limitaci dokonale potlačí řadu slabších signálu ještě před tím než samotná limitace nastane.

Diskuse

Základní údaje: Napsal Bohumil_Federmann; Nadřazená kategorie: Výrobní postupy; Kategorie: Návrhy; Zveřejněno: 11. červen 2011; Vytvořeno: 11. červen 2011; Zobrazení: 11025

Úvod

Další ze série článků "Nebuďte negramotní", který poukazuje na stále přetrvávající elektrotechnickou negramotnost, která je o to zarážející, že často přerůstá až v xenofobní hysterii "významných" konstruktérů a výrobců zesilovačů končící hony na ty co je znalostmi výrazně převyšují.

Někdo tyto stránky komentoval slovy "Jeho website je odporná a neetická snůška, kterou člověk s nepokřivenou osobností nemůže nikdy zplodit. Screenshoty z cizích fór, kterými svůj web tapetuje jsou pak tou nejhorší zvrácenosti."

Jak již z názvu tohoto webu vyplývá, Hi-Fi svět Web převážně vážně nejen o zesilovačích a počítačích, jeho obsah není jenom o technické stránce, ale často o dění kolem, pokud se někomu zdají být Screenshoty z cizích fór tou nejhorší zvrácenosti, což tak se spíše zaměřit a hlavně zamyslet nad obsahem a autory doložených Screenshotů.

Historie článků Nebuďte negramotní

Jednotlivé články

vždy reagovali na konkrétní problematiku, vždy jsem poukázal ne potřebu se více zaměřit na problematiku a až potom vynášet soudy. Články tak mnohým pomohli k pochopení té či oné oblasti, ale našli se i takoví, kteří ani netušili o čem je řeč a zamýšlený cíl postupné nabývání elektrotechnické gramotnosti se jim spíše vzdálil.

Souboj Titánů

Souboj Titánů - poslechová akce konaná 4. června v Rožnově pod Radhoštěm na hotelu Relax, napověděla že zesilovače HQQF nebudou poslechově zas takový propadák k čemuž je mnozí dopředu předurčovali.

Výsledkem akce bylo spíše značné rozhádání se komunity výrobců a konstruktérů, pro Hi-Fisty to byla jen zajímavá akce, která rychle dozněla, ale na hifi_slovanetu se jako vždy rozpoutala ukrutná bouře, všichni napadali všechny a všechno, byli zpochybněni účastníci, prostor i technika.

Funkčnost a poslouchatelnost HQQF se následně stala dominantním cílem pro frontální internetový útok nezúčastněných.

Pointa, kde se stala chyba

Jako jenu z hlavních point nepochopení považuji, nepatrnou drobnost při měření, kde se měřilo při značně vyšším výkonu, než se v akustickém signálu vůbec může vyskytnout. Na výstupu zesilovač jsem použil nad akustický filtr, který se uplatňuje až nad 100kHz, při jeho návrhu bylo vycházeno z akustických vlastností, které jsou popsány v článku SACD, blíže vinylu? a dalších.

Úroveň signálu s frekvenci prudce klesá a na vysokých kmitočtech je jen zlomek výkonu, výkon v okolí 100kHz je o 50dB níže než na spodním pásmu. Při měření se musí tento pokles výkonu s frekvencí zohlednit a musí se měřit v oblastech kde se akustický signál může skutečně vyskytovat, pro větší úrovně je nutno měřit před tímto filtrem. Je také možnost tento filtr úplně vyřadit a nepoužít, jde pouze o nenápadnou feritovou perlu.

Tato nenápadná feritová perla však může zanést spolu s dlouhým přívodním vedením a měřením ne na výstupních svorkách, ale až na samotné zátěži, jistou chyby měření, obzvláště pokud se někdo snaží dostat ze zesilovače až 10000x větší výkon než se běžně a akustickém spektru může vyskytovat.

Měřících znalostí prostá komunita hifi_slovanetu, však ani netuší o čem je řeč a můj text je jim jen pro smích, mají jediný cíl a tím je jakýmkoliv způsobem zdiskreditovat HQQF či jeho stvořitele. Pavel Dudek, stejně jak Ondřej Plachý, Vladimír Bunta a mnozí další, vidí jediné vysvětlení a tím je přechodové zkreslení.

Umění číst schémata

Umění číst schémata právě na hifi_slovanetu naprosto chybí, stejně jak kdekoliv jinde. Jak čas plyne, ubývá elektrotechnicky gramotných lidí a umění číst schémata se naprosto vytrácí.

Lidé nerozumí psanému textu, a již vůbec nerozumí schématům, neumí si tu či onu funkci vysvětlit a pak jim nezbývá než slepě papouškovat, co jim řekl ten, kterému jen bezmezně věří.

Topologie Federmann

Problematice porozumění schématům jsem se dostatečně věnoval v části článků patřících do Topologie Federmann, kde jsem se pokusil každý obvod a jeho podstatu s detaily dostatečně rozvést.

Nedá se tedy říci, že by byly mé schémata nečitelné a nesrozumitelné, ale k jejich pochopení je stále zapotřebí jistého odborného základu, který se mnohých nedostává.

Pavel Dudek, stejně jak Ondřej Plachý, Vladimír Bunta a mnozí další, se bezhlavě ženou za přechodovým zkreslením, na které jsou zvyklí ze svých zesilovačů, přičemž ani netuší že by se měli inspirovat v článku Nebuďte negramotní popáté, aneb 83 let nepochopená celková zpětná vazba, kde jsem ukázal, že je nutné měřit v místě odkud je celková ZV, neboť toto je místo, které je pro zesilovač to, kde zaručuje své parametry, vše za ať je to výstupní filtr čí vedení, potažmo reproduktorová výhybka, již nemůže být tím místem kde by se daly seriozně měřit vlastnosti zesilovače, ale je místem kde naměříme chování vedení či výhybky a podobně

Exploze neznalosti a xenofobie na hifi_slovanetu

Naprostá neznalost a xenofobie z náhodného poznání doslova ovládly hifi_slovanet, jinak si nelze vysvětlit fakt, že mnou předložené vysvětlení, které Ondřej Plachý sic s výsměchem překopíroval a předhodil fóru, nenašlo cestu k žádnému z konstruktérů a všichni se vrhli cestou podbízenou Pavlem Dudkem, přechodové zkreslení a od této chvíle dominovalo na hifi_slovanetu jen přechodové zkreslení, podpořené neuměním číst schémata a nemohoucností si vytvořit svůj názor.

Daněček a Pavel dudek s jednáním jim vlastním se k problematice vyjadřovali, pochopit, že nominální výkon na nízkých frekvencích může být poněkud vyšší jak skutečně se vyskytující při frekvencích 100kHz bylo nad jejich síly pochopit. Fakt, že by měl být poměr mezi těmito výkony cca 10000:1 jim poněkud unikal a stále uniká.

Jsme však v českých zemích a když nemůže někdo někoho pochopit a hrozí, že by mohl být nakonec chytřejší než si mnozí myslí, je třeba to okamžitě oznámit jeho šéfům, jak za starého režimu, je třeba s takovým člověkem exemplárně zatočit, viz příspěvek Merhauta.

Charaktery k pohledání

V každé komunitě či společnosti se vždy najdou i slušní lidé, ale jejich hlas je většinou překřičen, těmi silnějšími a hlavně mocnějšími, trvá pak velmi dlouho než se ukáže pravda v plné podobě, stejně jak s Miladou Horákovou.

Internet je prostor, který vytváří virtuální realitu a skutečnost jde často stranou, ne jinak je tomu nyní. Hlas přítomných na Rožnovské akci je zadupáván do země a ti co na akci vůbec nebyli, ví přesně jak to bylo, jak to znělo, jak to mělo znít, ti jsou ti praví o rozhodování kam se bude vše ubírat.

"Mistr" Merhaut však nemešká a stále se snaží o likvidaci mé osoby jakýmkoliv způsobem, co naplat, že by se spolu s ostatními mohl dopouštět trestného činu zvaného Cyberstalking.

Závěr

Článek jsem věnoval elektrotechnické gramotnosti a tou by se měli mnozí ubírat, nenechat se bezhlavě strhnout k adrenalinovým honičkám za čímkoliv, ale více přemýšlet a domýšlet hlavně následky svého chování.

Zde je pěkně vidět na příkladu deformovaného signálu, kde nebyla jasně prokázána příčina deformace, osobně jsem se při měření vyjádřil, že jde spíše o indukované napětí, se kterým máme již zkušenosti při Perysově měření. Byly udělány ukvapené závěry a komunita započala v pokračováním několik let trvající štvavé kampaně o nefunkčnosti topologie a naprostých nesmyslech o nějaké možnosti se od hifi_slovanetu čemukoliv přiučit.

V hledání pravé příčiny deformace signálu jim zabránil vlastní strach z poznání, xenofobie před něčím novým či jiným než na co jsou ve své komunitě zvyklí, než je jim jejími vůdci neustále předkládáno.

Přes tisíc příspěvků o někom, jak neustále tvrdí, je jim naprosto ukradený, o někom komu nejdříve znemožnili se na místě samém vyjádřit, ale stále se musí vést štvavá a nikdy neutuchající kampaň, aby náhodou zbytek komunity neprocitl a nezjistil, že mnohé může být taky trochu jinak, jak se již stalo u Rožnovských poslechových testů, nefunkčnosti topologie a naprostých nesmyslů o nějaké možnosti se od hifi_slovanetu čemukoliv přiučit.

Ta nepatrná perla se při akustickém signálu chová spolu s vodičem jako indukčnost, ale pokud je signál mnohonásobně větší, například 10000 krát než se běžně v akustickém signále vyskytuje , pak se na vodiči indukuje nemalé napětí, které se projeví jako deformace původního signálu, ale to jsme se dostali do oblasti elektromagnetického pole.

Zde je několik měření i pro velké výkony a frekvence, pro jistotu bez výstupního filtru